Pátek večer. Letiště, které před osmnácti lety opustila uchvatitelská vojska, ožívá. Na stojánce stojí dva letouny SAAB, jeden hlučný a jeden hustý. Spousta tyčí leží na zemi a vítr si pohrává s nepromokavou tkaninou, kterážto má být přístřeškem proti dešti. Majitel letounu s největším výfukem se zmateně snaží zorientovat ve spleti dílů, zatímco Náčelník do sebe leje plechovou dvanáctku...
Odbočka 1 – Je zajímavé, že když jsem přijel, sdělil mi Náčelník, že si po cestě u pumpy koupil něco dvanáctek, aby nemusel čekat na zásobovací vozidlo. Během večera však každému tvrdil, že nemá benzín, protože cestou nenarazil na žádnou pumpu.
Přijíždí Pepé a otevírá Fridrich-bar, později v sobotu překřtěný na Ty-vole-stodeset-ty-vole-bar. Přidává se k Pájíkovi a Náčelníkovi a společně čučí na trubky. Skoro meditační náladu pak ruší svým příjezdem další členstvo a příznivčenstvo a po sejetí se v počtu pěti všichni svorně staví jeden přístřešek s tím, že v případě nutnosti se může sestavit i druhý.
Odbočka 2 – Možnost zbudovat druhou anti-deštní ochranu platila až do chvíle, kdy SobaThor sešlápl akcelelátor létajícího íčka a z trubek udělal placky, kteréžto nebyly po pevnostní stránce schopny dostát svému původnímu účelu.
A nastal čas her a bezbřehého dovádění. Vrum-vrum, ozývalo s z dráhy a čas plynul tak lehce. Drobnou epizodou se dá nazvat návštěva jakéhosi oranžového auta, které vypadalo, jako že jede a ve skutečnosti nejelo. Navíc se k němu majitel choval, jako by ani nebylo jeho. Ono tedy nebylo jeho...
Jenže nic netrvá věčně, nastala i doba temna, to když dorazil Ničitel. Za zvuků laděného výfuku mezi nás přistálo bílé devítikilo s hlavním strůjcem servisu tryskových trollů. Nastal zvěrolékaří efekt, auta se začala plašit, protože se bála servisní prohlídky. Pájíkova pojízdná prodejna se bála tak, že si vyrvala hadici od chladiče a počůrala se. Naštěstí se nám jí podařilo uklidnit a podle posledních zpráv Pájíka odvezla domů. Sice pomalu, ale dovezla.
Odbočka 3 – Jaký je vztah mezi poruchovostí letounů na jednom místě a přítomností Dandyho tamtéž?
Noc padla, sluší se vyjmenovat drsňáky SAABunderground, tedy ty, co přespali na ploše letiště:
- SobaThor
- Náčelník
- Pájík
- Dandy
- Tino
- Jerry
- Ondra (vzpomenut až pod tlakem :)
- Pepé
O chlup tomuto seznamu cti unikl Olda, který večer odjel a ráno zase přijel. Oldo, stálo Ti to za to?
Odbočka 4 – Noc proběhla bez incidentů, až na Ničitele, který nejprve upálil plechovku plzeňské dvanáctky a pak metal polena po baru. A to měl v sobě dvě piva!
Sobotní ráno studenými paprsky pohladilo sedm statečných spáčů po tváři. Špatnou náladu rozespalých borců umocnilo to, že vzhledem k blížícímu se odjezdu museli přejít z Plzně na chcandu bez alkoholu. Naštěstí záchrana v podobě grilu a chutného masa byla blízko. Počasí se rozhodlo rozhněvat každého, kdo vystrčí nos zpod přístřešku, ale alespoň to klouzalo a dalo se smykovat a hodinovat. Přijelo dalších pár lidí a zase proběhlo vrum-vrum, pokecali jsme a pak najednou už bylo odpoledne a rozjeli jsme se domů.
Odbočka 5 – Ničitel zmizel hned ráno, aby otevřel krám.
Jednoznačným závěrem celé IK bylo zjištění, že Milovické letiště je skvělé a že se tam jistě sejdeme, až napadne sníh. Ale asi ne na noc. Jo, a taky to, že íčko může občas porazit turbo.
V úctě Váš Pepé.
[16.10.2006]
...a tady, tady je Pepého zásadní doplnění z 19.10.2006
Pepé se tímto veřejně kaje za opomenutí Ondry a jeho slavného vítězství. Bylo to jistě zapříčiněno tím, že poražení Náčelníka ve sprintu je tak málo pravděpodobné, že je až skoro neuvěřitelné. Jedná se tudíž o takovou skutečnost, kterou mozek označí za nepravděpodobnou, i když byly inputem oči přivázané k němu samému. Krásne to ukazuje následující moudrost zen-budhismu:
Jednou vyšel mistr Mo-Cu volným krokem na kopec a rozhlédl se po kraji. Zahlédl přitom rolníka, který vybíral kameny z pole. Mistr Mo-Cu si odkašlal a do rolníka uhodil blesk a na místě ho zabil. Divoká husa letící povětřím pouze nepatrně změnila směr letu.
Takže předpokládám, že teď je to všem jasné.
Váš Pepé.